Bitva u Sokolova pohledem z druhé strany

Přibližná doba čtení: min.

22.02.2015 Martin Marek Historie

V odborném časopisu „Historie a Vojenství“ vyšel v září 2014 článek zaměřený na průběh památných bojů československých jednotek o ukrajinské Sokolovo v roce 1943. Vzhledem k tomu, že se jednalo o první bojové vystoupení Čechoslováků na východní frontě, je téma poměrně atraktivní. Laik by si mohl myslet, že právě díky své atraktivitě musí být již dávno vyčerpané. Autor, Aleš Binar ,ovšem pro svoji práci získal přístup do německých archivů. Porovnává popisy průběhu střetnutí z obou stran. Využívá k tomu válečných deníků zúčastněných německých jednotek.

Uspenský chrám v obci Sokolovo, místo poslední obrany ČS jednotky (1)

Hned v úvodu se autor zmiňuje o omezené kritičnosti, která panovala posledních několik desítek let ve vztahu k historickým pramenům souvisejícím se sokolovskou bitvou. Shledává hned několik faktorů. Jako první je zmíněna propagandistická ruka komunistického režimu. Následuje neměnnost zavedeného způsobu vyprávění, s níž se můžeme setkat v odborných pracích i s odstupem mnoha let doprovázená téměř výhradním čerpáním z domácích pramenů. Posledním byla samozřejmě síla osobnosti Ludvíka Svobody. To vše se podepsalo na prakticky konzistentním pohledu na boj u Sokolova zakotvený v Československé historiografii. Cílem autora není znevažovat nebo znehodnocovat účast československých jednotek , ale vnést více světla do některých zavedených mýtů. Zde uvádím shrnutí těch nejpodstatnějších citovaných v uvedeném článku.

Přehrazení německého útoku

Velení Rudé armády se v březnu 1943 snažilo zastavit probíhající německý útok na Charkov. Očekávalo pokus o překročení řeky Mže tankovými svazky a obejití úporně bráněné Tarananovky ležící jižněji od Sokolova. Bylo proto rozhodnuto obranu v okolí Sokolova posílit československým praporem. Část praporu se rozmístila za řekou. Přímo do Sokolova byla vysunuta posílená první rota pod velením nadporučíka Otakara Jaroše. Obrana měla vázat nepřítele do doby, než led na řece natolik povolí, že neumožní přejezd německých obrněnců. Němci skutečně o překročení řeky severně od Taranovky uvažovali. V souvislosti s vývojem situace se ovšem rozhodli Sokolovo jen obsadit a zajistit, aby případný přechod řeky nemohl být sověty využit k výpadu do týla německých útočníků. Z pohledu němců se jednalo o zajišťovací operaci. Proto u Sokolova nenasadili mohutné svazky ale nesrovnatelně menší síly.

Masivní útok čerstvých sil nepřítele

Původní předpoklad, že protivníkem našich vojáků byly jednotky SS, doznal revize již v roce 1981. Nicméně v historické literatuře se stále opakovala účast čerstvých jednotek ve značném množství. Aleš Binar při svém zkoumání narazil na poměrně přesné informace. Sokolovo leželo v pásmu činnosti německé 6 tankové divize, přesněji jejího bojového uskupení Oppeln. Divize patřila do sestavy XXXXVIII tankového sboru. Na východní frontě bojovala již nějakou dobu a to od prosince 1942. Nebyla rozhodně čerstvým svazkem. Její materiální vybavení bojovou technikou v březnu 1943 nelze nazvat za odpovídající divizi. Množstvím ani kvalitou. O intenzitě jejího nasazení svědčí prostá statistika. Jestliže do boje v prosinci vstupovala s celkem 143 tanky, těsně před srážkou u Sokolova již měla jen zhruba deset strojů a k tomu třináct těžkých protitankových děl. Technika přitom nepatřila k nejmodernějším. Prim hrály tanky Pz.Kpfw III, doprovázené v té době zastaralými Pz.Kpfw II. Skupina Oppeln mimo to disponovala plamenometnými tanky, které k tankové divizi dorazily 6 března. Samozřejmě byla k dispozici další technika a to především obrněné transportéry. Do boje proti československé obraně vyrazila skupina pod vedením plukovníka Martina Unreina. Ten k provedení akce vyčlenil 1 prapor pluku tankových granátníků 4 spolu s motocyklovým oddílem 6. Indicie ukazují na velmi pravděpodobnou účast oddílu útočných děl v síle čety. Bližší informace ovšem nejsou známy. Jiné německé jednotky do akce vyslány nebyly. Tento poznatek se ovšem dostává do rozporu s celou řadou svědectví pamětníků, především co se týká počtu útočníků i nasazené bojové techniky.

Sd.Kfz 251 – obrněný transportér pěchoty, tahoun většiny německých kampaní se utkal s vojáky pod velením Otakara Jaroše (2)

Tanky u Sokolova

Ve známém filmu Otakara Vávry „Sokolovo“ můžeme ve finální pasáži vidět velké množství tanků a další obrněné techniky, valící se na pozice československých vojáků. Mnohé články i knihy se o tom také zmiňují. Článek Aleše Binara ovšem podává naprosto jiný pohled. Německé archivní prameny nasazení tanků úplně vylučují, což nakonec dokládá struktura útočících jednotek. Na Sokolovo postupovaly kromě motocyklistů přirozeně obrněné transportéry pěchoty a dále kolová obrněná vozidla. Na bojišti se téměř jistě pohybovalo několik útočných děl „Sturmgeshütz III“ (StuG III). Plamenometné tanky v Sokolovu prokazatelně nebyly. Zapojily se do akce až 9 února v bojích o Taranovku. Tyto údaje jsou v přímém rozporu jak s oficiálním popisem průběhu bojů, tak se vzpomínkami účastníků. Zde je potřeba dodat, že se jednalo o vůbec první bojový kontakt ČS jednotek s nepřítelem na východní frontě. Výsledný dojem pamětníků je zcela jistě poplatný neznalosti německé techniky a samozřejmě svoji roli hrál také bojový stres. Kromě toho útočná děla byla postavena na tankových podvozcích. Mohlo snadno dojít k jejich záměně s tanky. Popisovaný masivní tankový útok se podle německých archivů nekonal. Ovšem chyby ve vztahu k tankům lze najít i v německých záznamech. Hlášení XXXXVIII tankového sboru vypracované 8.3.1943 v 18:50 se zmiňuje o sovětských tancích. Konkrétně uvádí, že Sokolovo bylo bráněno tanky, což je naopak vylučují naše prameny, protože československá jednotka prostě žádné neměla.

Německé útočné dělo StuG III, nejpravděpodobnější protivník našich vojáků u Sokolova (3)

Statečná obrana Sokolova

Zápisy ve válečných denících potvrzují, že rota Otakara Jaroše svůj úkol se ctí a bezezbytku splnila. Kromě toho přináší další nové pohledy na bitvu jako takovou. Útok na obec začal již sedmého března. Ve chvíli, kdy uskupení Oppeln vyrazilo vpřed, neměli němci tušení, že je obec silně opevněna a odhodlaně bráněna. Byli tím poměrně překvapeni. Nečekaná situace v kombinaci s palbou ze severu přes řeku Mži přiměla velitele uskupení, plukovníka Hermann von Oppeln-Bronikowski, vydat rozkaz k ústupu. Následně došlo k pověření výše zmíněného plukovníka Martina Unreina dobytím Sokolova a to ještě v noci. Kolony vozidel mezi nedalekými obcemi ovšem ucpaly cesty. Útok byl proto odložen na dopoledne následujícího dne. První zteč zahájenou v jedenáct hodin dopoledne, zastavila intenzivní palba z vesnice i z postavení za řekou. Jednalo se skutečně o útok, nikoliv průzkum bojem jak často zmiňují domácí prameny. A byl odražen. Druhý útok přišel ve dvě hodiny odpoledne. Tentokrát se podařilo proniknout obranou. Ta byla ovšem velmi úporná. Rozhořel se tvrdý boj doslova dům od domu. Němci sami v záznamech uvedli, že Sokolovo muselo být vyčištěno od nepřítele. Tuhost odporu bezpochyby ovlivnila jejich náhled na počet obránců. Hlášení uvádí odhadem 1200 mužů, přičemž přes 300 jich mělo v boji padnout. Ve skutečnosti bylo československých vojáků v Sokolovu čtyřnásobně méně a padlých bylo 90. O německých ztrátách se z daného dne se archiv nezmiňuje. Ze záznamů tedy vyplývá, že k dobití obce bylo potřeba tří útoků! Vyjma statečného boje o samotnou obec dokázali naši vojáci již jen svojí přítomností zpomalit německý nástup na Taranovku.

Replika německého těžkého tanku Tiger přejíždí protitankový kanón obránců Sokolova ve filmu Otakara Vávry (4)

Závěr

V článku se nachází ještě několik zajímavých pasáží. Naše zdroje například popisují notoricky známou situaci, kdy byl německý útok zastaven palbou děl a před obcí zůstalo několik obrněných vozidel maskovaných dýmovnicemi jako vraky. Tato vozidla měla být následně využita pro detailní zjištění československých obranných postavení. O tom se autor práce nezmiňuje. Není o tom vzpomenuto ani v německých archiváliích. Dalším zajímavým detailem je odkaz na celkové vyčerpání útočníků. Jak uvádí záznamy v českém překladu válečného deníku, byly německé jednotky vypětím a neustálým nasazením dohnány až do stavu „apatie“. K útoku musely být strženy osobním příkladem důstojníků. Sám plukovník Unrein postupoval v čele svých vojáků se samopalem v ruce. Dostáváme se také ke zjištění, že němci teprve v průběhu bojů zjistili, proti komu vlastně stojí.

Akční scéna z filmu Otakara Vávry „Sokolovo“ zachycuje naše vojáky při střelbě z protitankové pušky (5)

Práce Aleše Binara zabírá celkem 18 stran. Kromě poměrně detailního popisu jsou součástí také rozsáhlé přílohy jako výpisy z válečných deníků (v německém originále i přeložené do češtiny), znázornění bojů na originálních štábních mapách XXXXVIII tankového sboru, nebo porovnání názvů obcí v bojové oblasti německy, česky a ukrajinsky. Svými zjištěními podstatně mění výklad Sokolovské bitvy. Autor sám uvádí nutnost dalšího studia zdrojů a jejich porovnávání se zavedenými popisy válečných událostí, nejen v případě Sokolova. Práce si rozhodně zaslouží pozornost zájemců o historii československého vojska.

Informace k popisovanému článku:

Binar, Aleš: Audiatur et altera pars. Účast německých jednotek v boji o Sokolovo v březnu 1943. Vyšlo: Historie a vojenství 63 (2014), č. 3, s. 28-45. ISSN 0018-2583
Informace o autorovi: http://www.unob.cz/fvl/struktura/k105/Stranky/ALES_BINAR.aspx
Vydavatel časopisu: http://www.vhu.cz/
Stránky časopisu: http://www.vhu.cz/veda/zakladni-informace-o-hav/