Horká chvilka při přeletu Magistera

Přibližná doba čtení: min.

17.10.2021 Martin Marek Historie

Občas máme tendenci vykreslovat naše válečné hrdiny jako rytíře bez bázně a hany. Ovšem ani jim se nevyhnuly lehkomyslné chvilky. Stíhací pilot Oldřich Kestler nebyl v tomto směru žádnou výjimkou. Po svém přijedu do Velké Británie vstoupil prakticky ihned do služeb RAF. Prodělal přeškolení na britskou techniku a 9. října 1940 dorazil v osm hodin večer na nádraží skotského Drem, aby společně s Otakarem Hrubým nastoupili službu u známé 111.perutě, nazývané „Treble one“. Jenže už o tři dny později zahájila peruť stěnování na základny Dyce a Montrose. Piloti měli provézt přelet strojů. V inventáři perutě se v té době také nacházel cvičný Miles Magister I, výrobního čísla P6460. Jednalo se o jednoplošník pro dvoučlennou osádku. Peruť ho používala především pro kurýrní účely.

Miles Magister (P6382) ze Shuttleworth Collection v roce 2011 (1)

Ačkoli s ním ani Kestler ani Hrubý neměli možnost ještě letět, O.Kestlera popadla touha vyzkoušet si co tento okřídlený kousek umí. Při určování letadel k přeletu neváhal velitele perutě mystifikovat, že s ním naopak zkušenosti mají. Tak se stalo, že dvojice Hrubý-Kestler dostala za úkol přelet Magistera. Otakar Hrubý to ve svých vzpomínkách později okomentoval slovy, cituji: „ ….já s tou cholerou Kestlerovou letím ještě víc na sever, do Aberdeenu.…“ (a). Navzdory tomu se rozhodl svého kolegu u velitele neshodit. 13.10.1940 po 6:30 Hrubý s Kestlerem nasedli do cvičeného letadla a odstartovali směrem na Abedreen, kde byla plánovaná zastávka na doplnění paliva. Na první pohled jednoduchý úkol ovšem znamenal nutnost seznámit se s řízením doslova za letu. Zatímco pro Kestlera dobrodružné povahy to bylo vcelku zábavné, O.Hrubý byl přece jen odpovědnější povaha. Nakonec úspěšně odstartovali. Nabrali správný směr. Za Queensferry se ovšem dostali mezi kopci do velmi špatného počasí. Viditelnost klesla na minimum. Rozhodli se proto vrátit zpět nad moře, což se jim nakonec povedlo. Jenže neplánovaná otočka a nezkušenost s Magistrem vyvolala u letců obavy ohledně dostatku paliva. Jakmile spatřili, že se přibližují k základně Montrose, bez váhání šli na přistání. Na základně doplnili palivo. Kromě toho se posilnili odloženou snídaní. Po zhruba hodinové zastávce opět vzlétli. Tentokrát doletěli až do Dyce, kde přistáli před polednem. Celkový čas letu byl zapsán jako jedna hodina a dvacet minut. Vše tedy dobře dopadlo.

Miles Magister (P6382) v hangáru (2)

A co to bylo vlastně za letoun? Jednalo se o dvoumístný jednoplošník určený primárně k výcviku pilotů. Oficiální název zněl Miles M.14 Magister. Mezi letci se vžila přezdívka „Maggie“. Jeho vznik souvisí se zadáním soutěže britského ministerstva letectví T.40/36 na cvičný letoun z počátku třicátých let dvacátého století. První prototyp vzlétl 20. března 1937 a po nezbytných úpravách se brzy rozjela sériová produkce. Již první zkušenosti potvrdily, že to byla dobrá volba. Ukázal se jako velmi užitečný pro přípravu tolik potřebných pilotů stíhaček Hurricane a Spitfire v kritické fázi války. Kromě výcviku sloužil jako kurýrní stroj. Využíval se k dopravě osob nebo ke kondičním letům pilotů. Disponovaly s ním známé OTU (Operational Training Unit), jimiž procházeli všichni naši piloti. I československé stíhací perutě je měly ve svém leteckém parku. Magistra poháněl čtyřválec o výkonu 94 kW s dvoulistou vrtulí, díky němuž dosahoval Magister maximální rychlosti 229 km/h. Při vzletové váze necelé tuny dokázal dostoupat do pěti kilometrů. Stoj se udržel ve vzduchu až tři hodiny, přičemž dolet je udáván jako 591 km. Z výroby vzešlo více než tisíc třista exemplářů tří různých verzí. V samotné Británii to byla naprostá většina. Produkce skončila v roce 1941. Od roku 1942 vyrobilo zhruba stovku licenčně Turecko. Letou pilotovaný O.Kestlerem měl být vylepšenou variantou s označením Miles M.14A Magister I. V době akutního nebezpečí německé invaze na britské ostrovy došlo ke zkušební konverzi patnácti Magisterů na lehký bombardér pomocí instalace závěsů pro letecké pumy o váze dvaceti pěti liber. Veřejné zdroje však nepotvrzují praktické užití. Magister posloužil ještě při experimentech s aerodynamikou či zkouškách vylepšení těžkých bombardérů a podobně. Konec války neznamenal pro toto užitečné letadélko odchod do pomyslného zapomnění. Dočkal se exportu do řady zemí. Redukce ozbrojených sil v poválečném období zase přivedla mnoho Magisterů do civilní sféry. Dnes je k vidění pár dochovaných kusů.

Další stále provozovaný Magister (3)

Miles Magister není slavným frontovým koněm ověřeným řadou slavných vítězství. Jeho podíl na konečném vítězství je však nezpochybnitelný. Stejně tak je neodmyslitelně svázán s našimi letci v RAF, třebaže není v centru pozornosti badatelů a fanoušků.