Legendární kanón pro československé opevnění z plzeňské škodovky
Přibližná doba čtení: min.
06.05.2016 Martin Marek Historie
Jsem zcela jistě fanouškem našeho opevnění z doby, kdy se republika připravovala na nechtěnou válku o své pohraničí. Vždy jsem velmi obdivoval a do dnešních dnů obdivuji lidi, kteří jako správní srdcaři nelitují času ani peněz pro zachování památky na ony pohnuté doby. Za posledních více než dvacet let vzniklo mnoho knih. Bylo natočeno několik dokumentů. Začaly se organizovat bojové ukázky. Přednášky pro školy. Ti odvážnější se pustili do rekonstrukce některých objektů. Za investice patřičného úsilí i nezbytných peněz dokázali často proměnit zarostlé ruiny v důstojné reprezentanty toho, co Československo budovalo ke své obraně. Někdy se dokonce podařilo sehnat původní vybavení. Jedním z takových příkladů je náchodská „N-S 82 Březinka“. Tento pěchotní srub v péči Klubu vojenské historie Náchod se dočkal rekonstrukce do podoby z roku 1938. V začátku nového milénia se navíc jeho členům podařil poměrně husarský kousek, když získali výměnou z Norska pevnostní kanón. I když je v ČR pevnostních kanónů dnes několik kusů, ten na Březince je zcela unikátním exemplářem. Všechny jeho části jsou originální. Je zcela kompletní. Kromě toho se jedná o zbraň, která původně byla instalována právě na N-S 82. Po mnoha letech se tak vrátil na místo, kde měl pomáhat Československým vojákům bránit svoji vlast.
Instalace kanónu na N-S 82 „Březinka“ (1)
Historie tohoto typu zbraně začala poněkud překotně. Vznikl na základě požadavku armády v polovině třicátých let minulého století, kdy byla řešena problematika vyzbrojení budovaných opevnění zbraní proti útočné vozbě. Technické zadání vypracoval „Vojenský Technický a Letecký Ústav“ (VTLÚ) již v roce 1935. Původně mělo jít o ráži 37 mm, ale výkonnostní požadavky nakonec upřednostnily ráži 47 mm. Na svět tak přišel Československý 4 cm pevnostní kanon vz. 36 označovaný také jako 47 mm protitankový pevnostní kanon ŠKODA A6. Krycí název pro zbraň reprezentovalo v technické dokumentaci nejprve písmeno „H“. Později došlo k přeznačení na „L“ (kanón + těžký kulomet), případně na „Q“ u varianty samostatného kanónu. Základem se stal protitankový kanón z produkce Škodových závodů v Plzni. V prvních návrzích se dokonce vyskytovala varianta, která počítala s využitím jeho polní verze s drobnými úpravami. Postupně bylo rozpracováno několik různých možností. Nakonec zvítězila konstrukce ocelolitinové střílny se zasazenou těsnící koulí s vyústěním hlavně a otvory pro zaměřovací dalekohled, případně spřažený těžký kulomet. Odsouhlasení této varianty proběhlo na společném jednání zástupců VTLÚ, Ministerstva Národní Obrany (MNO) a plzeňské ŠKODY 4. 11. 1935.
Detail střílny s typickou těsnící koulí a vyústěním hlavní kanónu a kulometu (2)
Škodovka se ukázala jako velmi flexibilní. Pro základ zbraně využila prototyp lodního kanónu původně stavěného pro Irán. Proto už o celý měsíc později, přesněji 16. 12. 1935, mohly začít první zkušební střelby v Hlbokém na Slovensku. Výsledky byly velmi slibné. Dalších šest měsíců trvalo připravit celou sestavu pro instalaci do zkušebního objektu Jordán v Brdech. Mezi 30. 6. a 9. 7. 1936 pak proběhly testy již v prostředí pěchotního srubu. Další testy, tentokrát v říjnu, potvrdily očekávané výsledky. Při střelbě na 1850 metrů bylo dosaženo průstřelu pancéřové desky o síle 38 mm. Při zkrácení vzdálenosti o dvě stě metrů už dokázal prostřelit desku o síle 50 mm kvalitního vítkovického pancíře. Mohl tak s přehledem zničit tehdejší německé tanky. Na stejném místě byl kanón předveden Edvardu Benešovi 11. listopadu. Svého oficiálního zavedení do výzbroje ČS branné moci se dočkal výnosem MNO č.3909/Taj.II/2 odd.-1936 z 1. 12. 1936. Varianta s kulometem měla označení L1. Instalace jen samotného kanónu obdržela již uváděné označení Q. MNO objednalo 268 kusů v provedení s kulometem. Tím se stal nejprve TK vz. 35, později TK vz.37. Další objednávka zněla na 21 kusů v provedení bez spřaženého kulometu. Instalace do stavebně dokončených pěchotních srubů začaly od května 1937. Nejdříve obdržely kanóny obou provedení objekty na exponovaných místech ŽSV II. Hlučín, kam jich putovalo rovných padesát kusů. Následovalo ŽSV III. Králíky. Tam jich bylo ještě o patnáct více.
Seznam zbraní s určeným pořadím a tabulka vybavenosti objektů do konce září 1938. (3)
Spolu se zbraní bylo k dispozici potřebné střelivo. Kanón mohl využít protipancéřového granátu vz.36 (PG) nebo nárazového vz.36 (NG). V případě nárazového provedení o tříštivý trhavý granát, který také pocházel ze škodováckého projektu pro Irán. Až do roku 1938 probíhal ještě vývoj kartáčového granátu. Nicméně k jeho výrobě už nedošlo. Souběžně se uvažovalo o nových možnostech zástavby do připravovaných objektů těžkého opevnění, jako do pancéřové věže či kopule. Další úvahy definitivně pohřbila mnichovská kapitulace. Místo palby do řad nepřátel čekala zbraně potupná a kvapná demontáž. Druhá republika neměla pro takovou zbraň momentálně využití. Prakticky všechny těžké objekty zůstaly na zabraném území. Kanóny putovaly do skladu.
Detail umístění spřaženého kulometu. Nad zbraní se nachází světelné signalizační zařízení. (4)
S nepotřebným vojenským materiálem zacházela armáda v okleštěném státě podle jednoduchého receptu. Byl nabízen na prodej. Zájem projevila Francie, Sovětský svaz. Vše zůstalo ovšem v rovině obchodní korespondence. Stejně tak nabídky i do vzdálených zemí jako Argentina. Objevily se myšlenky na instalace kanonů v Jugoslávii. Jenže v polovině března skončil jepičí život otrhaného Československa. Republika byla rozbita a drtivá většina pevnostních kanónů padla do rukou bývalého nepřítele, nyní okupanta. A v jeho službách měla zažít své nejintenzivnější chvilky.
Němci svojí kořist záhy zařadili do výzbroje pod označením 4,7 cm PaK K36/t/. Nejprve cestoval na „Západní val“. Pro jeho nasazení němečtí ženisté vyprojektovali a vystavěli příslušné objekty. Po skončení západního tažení se kanóny stěhovaly na nově budovaný „Atlantický val“. Ač pocházející z vnitrozemí, jejich největší koncentrace se nacházela na Normandských ostrovech ležících v průlivu La Manche. Podílely se nejprve na odražení britského nájezdu na Saint Nazaire 24. 3. 1942. Jejich labutí písní pak byla operace „Overlord“. Jestliže v roce 1938 by mezi útočníky způsobily velké ztráty, o šest let později měly tanky zcela jiné parametry. Kanóny přeživší invazní ostřelování, neměly proti těžší obrněné technice mnoho šancí, vyjma použití podkaliberních střel německé provenience. Epizodně se je okupanti pokoušeli nasadit při obraně severní Moravy proti postupu Rudé armády. Několik zbraní L1 bylo namontováno do pěchotních srubů úseku OP-S kde zůstaly zachovány původní střílny. Němci se zoufale snažili využít zbytků pohraničního opevnění pro záchranu své tisícileté říše. O objekty se podle všeho vůbec nebojovalo. Ostrava byla osvobozena a za nedlouho skončila celá válečná apokalypsa, na jejímž kontě bylo více než šedesát miliónů mrtvých.
Exemplář kanónu v držení vojenského muzea v Praze na Vítkově. (5)
Po válce byla na krátkou dobu obnovena činnost „Ředitelství opevňovacích prací“ (ŘOP). Seznam jeho položek obsahoval i předválečné kanóny ze škodovky. Nejprve byla provedena důkladná inventura. 18 kusů prošlo u výrobce opravou a nastřelením. Ale žádný návrat ve stylu Fénixe se nekonal. Na začátku prosince 1949 proběhla ukázková instalace šestice zbraní do srubů na bratislavském předmostí. Po instruktáži je čekalo opětovné zabalení a to byl konec příběhu tohoto zajímavého kanónu.
Dochovaných exemplářů této pro nás tak významné zbraně je několik. Samozřejmě se najdou v zemích, kde prošly posledním nasazením. Například na Normandských ostrovech, v muzeích Atlantického valu ve Francii, v Nizozemí či Norsku. V naší vlasti se také nachází několik kusů. Jeden je v držení expozice vojenského muzea na Vítkově. Další prošel rekonstrukcí pro použití v Areálu československého opevnění Hlučín - Darkovičky a lze ho najít ve srubu MO-S 19 „Alej“. Z Norska byl výměnou za jinou techniku dovezen originální kus, který se vrátil zpět na původní místo v N-S 82 „Březinka“. Další komplety, torza, makety a části lze najít i v jiných pevnostních muzeích. Kanón se v roce 2003 dočkal také vlastní podrobné publikace autorského kolektivu Vladimír Kupka, Vladimír Francev a Jiří Fuchs, která vyšla pod číslem 21. v nakladatelství FORTprint.
Československý pevnostní kanón vz.36 byl ve své době bezesporu vynikající zbraní. Kromě technických parametrů vyjadřoval především touhu našeho národa bránit tradiční hodnoty obnovené státnosti. Dějiny nás však poučily, že ani sebeostřejší meč nemá cenu, pokud ho nedrží ruka ochotná bojovat. Naši vojáci ochotu a odhodlání měli. Politici ovšem ne. Na to mysleme především dnes, protože historie jak víme, se opakuje.
Fotografie:
*1 - Martin Marek
*2 – Martin Marek
*3 – převzato z publikace č.21 vydané nakladatelstvím FORTprint.
*4 – Martin Marek
*5 – https://commons.wikimedia.org/wiki/File:4cm_kan%C3%B3n_vz._36.jpg
*6 – kopie obálky zakoupené publikace
Použité zdroje:
Vladimír Kupka, Vladimír Francev a Jiří Fuchs, 21. svazek: kolektiv autorů - Československý 4cm pevnostní kanon vz.36, FORTprint 2003 ,
http://www.pevnosti.cz/pevnosti.html
Odkazy:
http://www.vhu.cz/kanon-s-kouli-jedinecna-cs-pevnostni-zbran-se-kterou-misto-cechu-strileli-nemci/
https://cs.wikipedia.org/wiki/4cm_kan%C3%B3n_vz._36
http://www.brezinka.cz/cz
https://www.youtube.com/watch?v=Q80os0WmjaQ
https://www.youtube.com/watch?v=fdRW5Oh7SEo
Tagy:
ČS armáda HistoriePodobné články:
- Vznikla brožura věnovaná československým legionářům na křídlech 10.12.2023
- Vlastimil Fiala – dělostřelec na křídlech 12.08.2023
- Reklamní diapozitivy Emanuela Marka 08.08.2023
- Diskuse o tancích u Sokolova v roce 1943 pokračuje 02.03.2023
- Třístovka vojáků základní služby z letiště Bory 20.11.2022
- Štěstí v neštěstí u Zborova 30.06.2022
- Čestná vstupenka na zborovské slavnosti z roku 1937 28.06.2022
- Horká chvilka při přeletu Magistera 17.10.2021
- Rozhovor: Znovuobjevený Oldřich Kestler 31.03.2021
- Pamětní listy prezidenta Edvarda Beneše 03.09.2020