OSUDOVÉ OSMIČKY: Jizva na duši národa

Přibližná doba čtení: min.

15.09.2018 Martin Marek Historie

Prvního září 1938 prakticky nikdo netušil, že Republiku Československou, čeká posledních třicet dní existence v podobě od svého vzniku. Léto bylo pověstným klidem před bouří. Jen zdánlivě. Německá propaganda pracovala na plné obrátky. Vykreslovala republiku v roli utlačovatele národnostních menšin. Podkopávala její územní legitimitu. Vytvářela obraz Československa jako „letadlové lodě Moskvy“. Své polínko do ohně přiložila také znovu aktivizovaná Sudetoněmecká strana (SDP). Využila k tomu mise britského lorda Waltera Runcimana. Předvedla mu divadlo, dokazující bezmezné utrpení německého obyvatelstva. Československo tomu nedokázalo efektivně čelit. Upadalo do mezinárodní izolace. Před posilující československou brannou mocí stálo temné období.

Vedoucí osobnost sudetoněmecké strany Konrád Henlein při projevu v Karlových Varech. (1)

Bezprostředně po Hitlerově projevu 12. září 1938 na sjezdu NSDAP v Norimberku, došlo v pohraničí k rozpoutání násilí, sudetoněmeckými bojůvkami. Centrem nepokojů se staly západní Čechy. Vypuká tvz. „Sudetoněmecké povstání“. Ničení, obsazování, násilnosti. Vše neslo klasický rukopis záškodníků. Vybrané cíle, početní převaha, přepady ze zálohy. Mnohdy osamocené skupiny příslušníků finanční stráže, s lehkou výzbrojí, vedly nerovný boj se sudetoněmeckou přesilou. Hořící budovy celnic nebyly ničím výjimečným. Četníci se snažili ubránit své stanice na odlehlých místech i v centru měst. Družstva Stráže Obrany Státu, často přepadená na svém stanovišti, přijímala boj se sudetoněmeckými teroristy, navzdory chybějící těžké výzbroji. Vláda zareagovala vysláním armády do kritických oblastí. Asistenční oddíly branné moci měly k dispozici obrněnou techniku. Do pohraničí vyjely tanky. První vlna násilí opadla po 14. 9. 1938, kdy bylo v pohraničí vyhlášeno stanné právo a o dva dny později úředně rozpuštěna sudetoněmecká strana. V ten den postřílel vojín německé národnosti, Franz Ludwig, pět vojáků svého oddílu. Další zranil (více ZDE). Od té chvíle nebyly vojákům německého původu vydávány zbraně.

Hlídka vojenského asistenčního oddílu v Krásné Lípě. (2)

17 září vznikl na přímý Hitlerův pokyn „Suddetendeutche Freikorps“, jako nová forma ozbrojené pěsti SDP. Výcviku se ujaly německý Abwehr a SS, ve spolupráci s určenými důstojníky Wehrmachtu. V této atmosféře se vydal předseda vlády Velké Británie, Arthur Neville Chamberlain, na jednání s Hitlerem o vzniklé situaci.  Dohodl s ním uspokojení jeho územních požadavků. Francie, zásadní spojenec R.Č.S., je plně podpořila. Nacházela se v politickém vleku britů. Světlo světa tak spatřila britsko-francouzská nóta. Britové s Francouzi předložili svoji nótu československé vládě již 19. září 1938. Vláda však nótu o den později odmítla. Možná pod dojmem z jejího tónu, se v naprostém utajení vydaly české korunovační klenoty na cestu z Prahy do Žiliny (více ZDE). Jenže mocnosti ze svého záměru neustoupily. Naopak. Přešly doslova ke gangsterským metodám. O druhé hodině ranní 21.9.1938, předali francouzský a britský velvyslanec, ostré ultimátum přímo prezidentu republiky Edvardu Benešovi. Kromě očekávaného vyjádření o neposkytnutí pomoci v případě války s Německem, obsahoval dokument ještě zcela jinou formulaci. Tentokrát vyhrožující přímo ztrátou práv našeho národa na samostatnou státnost. Pod tímto nátlakem se nakonec rozhodla vláda R.Č.S. požadavky přijmout. Jenže pro Hitlera to už bylo málo. Předložil nové nároky. Vzápětí ustavený Freikorps zahájil hromadné útoky na postavení družstev SOS. 22 září 1938 přišel největší nápor teroristů. V té době již republika vřela demonstracemi české veřejnosti, odmítající kapitulaci. Vláda podala demisi. Západní spojenci, zklamaní jednáním Hitlera, doporučili Československu mobilizovat. Vyhlášená mobilizace 23.9.1938 vypadala jako počin nové vlády, vedené generálem Janem Syrovým. Nástup branců byl bleskový. Během několika dní stála prakticky celá armáda na obraných pozicích.

Mobilizující vojáci. (3)

Jenže nečekaný ústup předchozí vlády přivedl na scénu další hráče z tábora nepřátel. Maďarsko a především Polsko. Severní soused vznesl územní požadavky na Těšínsko, organizoval teroristické skupiny a chystal vpád do zad mobilizované armády. Zatímco na Maďarsko si československá generalita věřila, Polská armáda vzbuzovala obavy. Především kvůli absenci opevnění na hranicích s Polskou republikou. Sovětský postoj byl naprosto nejednoznačný, byť Sověti Polákům alespoň pohrozili. Pat vedoucí k vypuknutí války se mocnosti rozhodly vyřešit mezinárodní konferencí v Mnichově. Proběhla 29.září 1938. Jejím výsledkem bylo další ultimátum, požadující odstoupení rozsáhlých oblastí. Tentokrát se jednalo o úplné zmrzačení našeho státu.

Aktéři mnichovské konference na dobovém snímku. (4)

Polská „dýka do zad“ sehrála svojí roli. Politické vedení státu přistoupilo na tento nevídaný akt mezinárodní zvůle. Historická území, po staletí patřící českému království, musela být odevzdána nepřátelům, skutečně v šibeničním termínu. Národu, připravenému bojovat za svůj stát, bylo doslova napliváno do tváře. A výsledek? Mnoho míst v hlubokém vnitrozemí se najednou ocitlo na hranicích s Německem, jako například Plzeň. Infrastruktura republiky byla silně narušena.  Následoval rozpad demokratického zřízení. Postupná fašizace společnosti, vazalství k Německu, šovinizace Slovenska a po útrpné agonii konec společného státu v březnu 1939. Morální důsledky mnichovské kapitulace jsou dodnes nezhojenou jizvou na duši našeho národa.

Fotografie:

*1 - https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Konrad_Henlein_v_Karlov%C3%BDch_Varech_1937.jpg
*2 - https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:%C4%8Cs._voj%C3%A1ci_v_Kr%C3%A1sn%C3%A9_L%C3%ADp%C4%9B.gif
*3 -http://www.mobilisace1938.cz/25-zari-1938-vlada-odmita-hitlerovo-memorandum-francie-prijde-na-pomoc
*4 -https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bundesarchiv_Bild_183-H12751,_Godesberg,_Vorbereitung_M%C3%BCnchener_Abkommen.jpg  

---

Tagy:

1938 ČS armáda Historie Kapitulace Ludvík Krejčí Mnichovská dohoda Mobilizace

---

Podobné články: