OSUDOVÉ OSMIČKY: Snídaně ve světle perestrojky

Přibližná doba čtení: min.

09.12.2018 Martin Marek Historie

Konec šedesátých let dvacátého století rozhodně nebylo jednoduché období pro socialistické Československo. Nejprve pod pásy tanků varšavské smlouvy skončilo “pražské jaro”, aby po krátkém období přešlapování odstartovala „normalizace“. Toto jediné slovo vyjadřuje proces návratu společenských poměrů do komunistického absolutismu. Přesně dle sovětského vzoru. Reformní vedení KSČ nejprve vystřídala husákovská klika, hluboce oddaná Moskvě. Prvním viditelným výsledkem bylo brutální potlačení demonstrací v srpnu 1969, na výročí okupace. Tentokrát proti vlastním lidem nešli cizí vojáci. „Pořádek“ zajistila spolehlivě SNB ve spolupráci s armádou a Lidovými Milicemi. Následně se rozjela rozsáhlá očista státu. Mělo odpadnout to špatné a zůstat jen to dobré. Kádrové komise rozhodovaly o dalších osudech jednotlivců. Klíčovým faktorem se stal negativní postoj k vývoji z jara 1968 a souhlas se vstupem vojsk. Nespolehlivé čekal těžký život. Mnoho lidí ztratilo práci. Armáda vyhodila stovky kvalifikovaných vojáků. Akademici končili v kotelnách. Členská základna KSČ prošla důkladným výplachem. Paradoxně čistky zasáhly také komunisty, kteří se plni nadšení podíleli na podobných skutcích z padesátých let. Změny se promítaly do zákonů, včetně ústavy. Nesouhlas byl tvrdé potlačován. Normalizace však ve skutečnosti vedla k nenormálnosti. Život provázela omílaná klišé, jimž věřil málokdo. Lid projevoval oddanost KSČ na povinných akcích, kupříkladu májových průvodech. Fízlování proniklo snad úplně všude.

Mávátka, fotografie komunistických osobností a nadšení – atmosféra povinných průvodů na prvního máje. (1)

Tolik proklamovaná socialistická morálka fakticky upadala. V ČSLA bujela mezi vojáky základní služby šikana takových rozměrů, s níž si nedokázalo vedení státu vůbec poradit. Vytvářel se dojem, že opozice neexistuje. K jejímu vykořenění sloužily mocenské prostředky, především nesmlouvavá StB. V mediálním prostoru se o ní mlčelo. Nečekané zveřejnění Charty 77, mělo sílu kulového blesku. Mocenskou strukturu zachvátila vlna hysterie. Došlo na podepisování antichart a organizaci monstrózních veřejných odsouzení. Nechybělo zatýkání signatářů. Pracovní kolektivy, které dříve žádaly provaz pro Miladu Horákovou, nyní psaly rozsáhlé manifestační dopisy. Propaganda vykreslovala lidi s jiným názorem jako pověstné „máničky“, topící se v alkoholu a beroucí drogy. Jenže vynaložené úsilí přineslo přesně opačný efekt. Opozice, označovaná jako „disent“, přežila. Postupně rostla. A nebyli to jen chartisté. Nezastavila se ani publikační činnost tzv. „samizdat“, či dovoz literatury ze zahraničí. Lidé poslouchali Svobodnou Evropu, případně Hlas Ameriky. Moc tedy sáhla k dalšímu opatření. Akce „Asanace“ měla pomocí nejrůznějších ústrků a otravování přimět „podvratné živly“ k dobrovolnému vycestování. Několik občanů podlehlo. Bez perspektivy na normální život, raději odešli do exilu. Zdálo se, že není naděje. Obrat přišel náhle. Seriál úmrtí sovětských vůdců na počátku osmdesátých let, přinesl zásadní změnu kremelské hierarchie. Vedení nejmocnější socialistické země se ujal „mladý“ Michail Gorbačov. Záhy přišel pokus o reformu komunistického systému, známý jako „perestrojka“. Normalizované Československo následovalo poslušně svůj vzor. Začala kostrbatá přestavba a lidový humor doslat další zdroj inspirace. A přišla zásadní změna. Gustáva Husáka na postu generálního tajemníka KSČ vystřídal Miloš Jakeš. Pro disidenty se však nezměnilo fakticky nic. Ovšem ovzduší ve společnosti nabíralo nový směr. Rok osmičkových výročí sebou přinesl napětí i jednu novinku. Příslušníky VB v bílých přilbách s obušky a štíty. Propuštěním některých politických vězňů učinil režim ústupek mezinárodnímu tlaku. Za této atmosféry zamířil na státní návštěvu do ČSSR francouzský prezident, Francois Mitterrand.

Francois Mitterrand , odbojář, socialistický politik, prezident Francie a silná osobnost. (2)

Komunistická garnitura o mezinárodní návštěvy velmi stála. Jejich prostřednictvím se snažila rozmlžit viditelné postavení patolízalského vazala Moskvy. Návštěvníci z nesocialistických zemí byli doslova terno. Praha tak svoji náruč otevřela například řeckému předsedovi vlády, Andreasi Pappandreovi. Když nakonec v prosinci 1988 přicestoval prezident Francouzské republiky, čekalo ho okázalé přivítání, včetně rozsáhlého programu. Vždyť to byla historicky první návštěva francouzského prezidenta v Československu. Sám se pak postaral, aby dostala vpravdě neopakovatelný punc. Jako hlava suverénního státu pozval na společnou snídani představitele československého disentu. Stalo se tak 9. prosince 1988, na půdě francouzského velvyslanectví, v malostranském Buquoyském paláci. Mezi pozvanými nechyběl samozřejmě Václav Havel. Přišel také Jiří Dienstbier, Karel Srp, Miloš Hájek, Václav Malý, Petr Uhl, Ladislav Lis a Rudolf Battěk.

Historická fotografie z legendární snídaně. (3)

Původně plánovaná půlhodina se protáhla na více než hodinu. Oficiální program tak musel být přeplánován. Husák „obrazně“ čekal, až po Havlovi přijde na řadu. Nomenklaturní struktuře nezbylo než tuhle hořkou pilulku spolknout. Ačkoli Československá televize přešla událost taktickým mlčením, západní media o tom psala. Dokonce stranický tisk, Rudé Právo, zmínku o setkání zařadilo do své oficiální zprávy z tiskové konference. Mitterrand legitimizoval před veřejností odpůrce moci, jíž sám byl hostem. Té již zvonila hrana. Za dvanáct měsíců se zhroutila a Československo vyšlo vstříc zásadní změně společenských poměrů.

Fotografie:

*1 - https://ct24.ceskatelevize.cz/sites/default/files/styles/crop_880x495/public/images/1009685-614104.jpg?itok=0bKOzq-t
*2 -https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Reagan_Mitterrand_1984_(cropped).jpg
*3 - www.France.cz

Odkazy:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ois_Mitterrand
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1060726-pred-30-lety-se-snidalo-u-mitterranda-husak-musel-pockat-prednost-dostal-havel

---

Tagy:

Historie perestrojka Společnost Václav Havel

---

Podobné články: